Jaderná elektrárna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaderná elektrárna (atomová elektrárna) je výrobna elektrické energie resp. technologické zařízení, sloužící k přeměně vazebné energie jader těžkých prvků na elektrickou energii. Skládá se obvykle z jaderného reaktoru, parní turbíny s alternátorem a z mnoha dalších pomocných provozů. V principu se jedná o parní elektrárnu, ve které se energie získaná jaderným reaktorem používá k výrobě páry v parogenerátoru. Tato pára pohání parní turbíny, které pohání alternátory pro výrobu elektrické energie.
Současné jaderné elektrárny využívají jako palivo převážně obohacený uran, což je přírodní uran, v němž byl zvýšen obsah izotopu 235U z původních zhruba 0,5 % na 2 – 5 %.
Podle odhadů geologů a OECD vydrží známé a předpokládané zásoby uranu nejmíň 270 let.[1][2][3]
Jaderné elektrárny jsou z energetického hlediska vhodné především pro výrobu energie v režimu základního zatížení (je snaha, aby vyráběly energii pokud možno nepřetržitě).
Obsah |
Schéma
Schéma nejběžnějšího typu jaderné elektrárny s tlakovodním reaktorem:
- 1. Reaktorová hala, uzavřená v nepropustném kontejnmentu.
- 2. Chladicí věž
- 3. Tlakovodní reaktor
- 4. Řídící tyče
- 5. Kompenzátor objemu
- 6. Parogenerátor. V něm horká voda pod vysokým tlakem vyrábí páru v sekundárním okruhu
- 7. Aktivní zóna
- 8. Turbína - vysokotlaký a nízkotlaký stupeň
- 9. Elektrický generátor
- 10. Transformační stanice
- 11. Kondenzátor sekundárního okruhu
- 14. Přívod vzduchu do chladicí věže
- 15. Odvod teplého vzduchu a páry komínovým efektem
- 16. Oběhové čerpadlo primárního okruhu
- 17. Napájecí čerpadlo chladicího okruhu
- 18. Primární okruh (voda pouze kapalná pod vysokým tlakem)
- 19. Sekundární okruh (červeně značena pára, modře voda)
- 20. oblaka vzniklá kondenzací vypařené chladicí vody
- 21. oběhové čerpadlo sekundárního okruhu
Historie
Úplně první reaktor byl spuštěn v USA, ten však sloužil prvotně k výrobě plutonia. První elektrárna byla postavena ve Velké Británii, i ta však nedodávala proud do sítě. První elektrárna, která dodávala proud do sítě, byla spuštěna až v roce 1954 v bývalém SSSR. Měla výkon 5000 kW, avšak po několika letech byla odstavena a sloužila pouze k výzkumným účelům.
Protesty a útlum
Část obyvatelstva v některých vyspělých zemích protestuje proti jaderné energetice a tyto protesty nabyly na intenzitě v poslední čtvrtině 20. století, obzvlášt po černobylské havárii. Podstatou protestů jsou zejména poukazy na rizika spojená s provozem jaderných elektráren, s jejich pořizovací cenou a problémy s jaderným odpadem (resp. použitým jaderným palivem) a těžbou paliva.
V některých zemích existují díky soustavnému tlaku odpůrců jaderné energie plány na odklon od jaderného programu. Příkladem může být Rakousko, kde referendum v roce 1978 většinou 50,5 % hlasů rozhodlo o tom, že téměř hotová jaderná elektrárna Zwentendorf nebude uvedena do provozu a stát se od jaderné energie odkloní. Místo jaderné byla postavena klasická elektrárna Dürnrohr, která spaluje polské a české uhlí. Velké protesty, zvláště z rakouské strany, provázely a provázejí i dostavbu a provoz české elektrárny Temelín. Německo má program útlumu jaderné energetiky, který schválila dřívější koaliční vláda sociálních demokratů a zelených.
Stoupenci
Proti početným skupinám odpůrců „jaderné energie“ stojí početné skupiny stoupenců, kteří považují jadernou energetiku za jediné možné řešení hrozící energetické krize a globálního oteplování. Vidí jaderné elektrárny jako jedno z mála ekologicky přijatelných a reálných řešení energetických problémů pro 21. století. Často je zmiňována nutnost co nejrychlejšího vývinu fúzního reaktoru a jaderné elektrárny jsou považovány za jediný přijatelný prostředek, kterým se dá překlenout přechodné období vývoje a zavádění tohoto nového zdroje energie.
Stav ve světě
Ve světě pracuje v současné době (2005) v jaderných elektrárnách kolem 440 energetických reaktorů, které vyrábějí přibližně 16 – 17 %, celkový instalovaný elektrický výkon byl 370000 MW[4] světové produkce elektřiny (přibližně stejně jako vodní elektrárny). V roce 2005 jaderná energetika vyrobila celkem 2808 TWh elektřiny.[5] Dalších 30 reaktorů je ve výstavbě (zvláště v asijských zemích, v Rusku a Finsku) a řada zemí (USA, Bulharsko, Slovensko, Litva) rozhodly o jejich nové výstavbě.
Díky provozu jaderných elektráren ročně nemusí být vypuštěno 1,8 mld. t CO2[6]
Nejvíc energie z jaderných elektráren se vyrábí v Litvě (79,9 % k roku 2003) Francii (77 % k roku 2003), Německu (28,1 % k roku 2003), USA (19,9 % k roku 2003), Japonsku a Rusku. V Rusku však přežívají staré jaderné elektrárny, některé z nich podobného typu jako Černobyl a se zastaralou technologií. K zastavení některých z nich je Rusko tlačeno mezinárodním společenstvím.
V Česku jsou v provozu dvě jaderné elektrárny s celkovým výkonem 3760 MW, které dohromady pokrývají přibližně 31 %[7] jeho celkové spotřeby elektřiny.
Jsou to:
Reference
- ↑ https://www.oecdbookshop.org/oecd/display.asp?SF1=DI&CID=&LANG=EN&ST1=5L9T0F7266WF#MultiLingualSummaries]
- ↑ https://www.scienceworld.cz/sw.nsf/byzbys/676F57EA7B46EF53C125718D004414D5?OpenDocument&cast=1
- ↑ https://www.cez.cz/presentation/cze/instance_view.jsp?folder_id=13215&instance_id=96008
- ↑ https://proatom.luksoft.cz/view.php?cisloclanku=2007020101
- ↑ https://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/BCE3047C7A327095C12572FF004C5E66
- ↑ https://www.volny.cz/casopis.energetika/e_0102_1.html odstavec Způsoby řešení ekologického zásobování energií
- ↑ https://www.cez.cz/presentation/cze/GetFile?type=FilFile&download=true&version=-2&id=500004588 PDF ke stažení, str.6